Mafiánka z Dubiny

Kdysi dávno se v mém životě objevil někdo, kdo ho pak od základu neskutečným způsobem změnil. Byl pro mě vším. Představa, že bych ho ztratila, byla pro mě nepředstavitelnou. Toho člověka sem milovala jako nikoho předtím. Postupem času, kdy sem se začala propadat hloub do života fetu, byl jeho význam trošku změněn na určitou potřebu. Všecko sehnal, poslouchal, když já mluvila, plnil má přání. Myslela sem si, že toho člověka znám dokonale. Vím, že měl občas potřebu si svůj život něčím přikrášlit, udělat se zajímavějším, ale kdo občas neřekne nějakou tu lež. Byl u mého dopadu na dno a byl to právě on, kdo mi tentrát zavolal sanitku a tak snad i zachránil můj život. Všechno se změnilo. Opava, rozchod, nenávistné sms, podrazy. Už tenkrát sem si měla uvědomit jedno. Lži, pomluvy, urážky a ubližování...to je ten pravý, kterého sem nikdy nechtěla vidět. Ten zbytek bylo jen dobře zahrané divadlo. Dnes je všechno už úplně jiné. Přála sem mu kdysi hezký život, i když už budeme každý jinde. Teď, právě v tuhle chvíli mu už nepřeju vůbec nic. Objevil se na intenetu s tím, že doma zjistili, že si občas dá, že ho vyhodili, že ho vyhodili i z práce, že je na ulici, sám, opuštěný, na dně, že nic nemá cenu, že to skončí. Jenže se dočkal něčeho, co nejspíš nikdy nečekal. S mým naprostým nezájmem a opovržením. Když sem mu psala, že pokud si tentokrát vezme život, bude to aspoň poprvé, co dodrží slovo. Dramaticky odešel a já jen s úsměvem druhý den četla sms prý od jeho kamarádky, že je mrtvý. Radost mi kazilo jediné. Že sem moc dobře věděla, že to není pravda. Bohužel sem za nějakých patnáct hodin byla informována o tom, že ani tentokrát se na mě štěstí neusmálo a on žije. Bůh neexistuje. Ve mě už ale ten člověk mrtvý zůstal. Tak nějak sem zjistila i to, že on prostě každýmu řekne něco jinýho. Mě, že mě miluje a nikdy beze mě nemůže být, že mi musí pomoct, protože si to zasloužím. Jiné, že sem jeho drahý koníček, za kterého chudák jen pořád něco platí, shání mi fet a udržuje mě chudinku aspoň při životě. No úplný spasitel. Tak mě napadlo, že všecko to hezké, co sem s ním prožila a co sem si chtěla uchovat vlastně ani nemusí být pravdivý. Ten člověk je tedy herec první třídy. Chudáček, který každému pomůže, podělí se i o poslední kůrku chleba a kterému všichni ubližují a využívají ho. I dnes se snažil vyhrožovat mi, že mě zničí, že mě podrazí, bude házet klacky pod nohy. Jenže já se ho nebojím. Už ne. Jenže řekl něco, co opravdu neměl. Udělal největší chybu ve svém životě, když se odvážil říct, že si mám dát pozor na malého, aby nespal moc u okna. To neměl nikdy vyslovit. Tím došla má poslední kapička trpělivosti.  Jestli si myslí ten chudáček, který je mimochodem pořád doma a zaměstnaný, že mě uvidí padnout ke dnu, tak se šeredně spletl. Protože to já se budu tentokrát dívat, jak padá on na to dno. Už nikdy nezničí život mě, protože já zničím ten jeho, který stejně stojí jen za opovržení. Karty se obrátily. Já už nejsem ta chudinka, která fetovala a jeho měla jako takový záchytný bod. Já sem někdo, kdo umí bojovat a kdo se zatraceně dobře umí bránit. Vím, že taky nejsem dokonalá a že občas šlápnu vedle, ale na kolena nepadnu. A už jen proto, abych jednou nebyla jako on, se budu snažit. Protože není nic horšího než ubohý feťák, který jen kope kolem sebe a ničí život těm, kteří za to nemůžou. Protože není nic horšího než chudáček, který si myslí že se z něj každý posere. Protože není nic horšího než on. Vymazala sem ho ze svého života a nenechám si ani jedinou vzpomínku, protože tyhle chvíle plné lží a přetvářky by jen zbytečně zabíraly místo věcem, které opravdu stojí za to. Nač přece ztrácet čas s mrtvolou. Ten někdo, koho nikdy neoslovím jménem  který pro mě přestal být člověkem, snad jednou v životě potká ještě větší svini než je on sám a dostane všechen ten hnus, co kolem sebe šíří, zpátky dvojnásobně.

Jej a o kom, že je tady vlastně řeč????