Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Obrazek

Je to součást mě. nikdy bych nevěřila, že by se mě to někdy mohlo týkat. Drogy.....

Je to  něco, na co nejsem pyšná, ale co už bohužel nejde vrátit. Je to něco, s tím teď pořád

ještě bojuju a bude to nějakou dobu trvat než to bude za mnou. Tedy alespoň částečně,

protože úplně se toho už nikdy nezbavím. Závislost....

 

Zkusila sem to. A nejen zkusila, ale propadla jsem tomu. Vyměnila sem všechno za trošku toho bílého prášku. Vzdala sem se rodiny, syna, přátel jen proto, abych byla já sama spokojená. Nezajímalo mě, že všechno na perníku je falešné. Co na tom, když já jsem se cítila šťastná a spokojená. Slíbila sem, že s tím něco udělám a místo toho jsem s tím začala ještě víc. našla sem jeden dopis, který jsem psala kamarádce. v době, kdy jsem si myslela, že s tím dokážu ještě něco udělat sama.

 

Obrazek

 

 

Ahoj dvojčátko!
Ač nerada, ale musím ti hned na začátek říct, že vše co si tu přečteš je bohužel pravda a je jen na tobě, jaké závěry z toho poté uděláš a jediné, o co tě chci opravdu poprosit je to, aby si mě neodsoudila hned po přečtení prvního odstavce, ale byla by si tak hodná a přečetla si to až do konce.Snad tam najdeš i nějaké vysvětlení nebo informace, které ti pomohou vše aspoň nějakým způsobem pochopit.Rozhodnutí, napsat ti tento email padnul dnes když sem večer přišla na severky a najednou sem si uvědomila, že jsme si přece slíbily, že si budeme říkat všecko a já prostě vím, že si tak hodně důležitou osobou v mém životě, že máš právo vědět to, co sem se rozhodla sem napsat.Děkuji



Ahoj Míšo!
Jmenuji se Šárka, letos v dubnu mi bude dvacet devět let, doma mám tříletého syna Patrika a to, co ti tu chci říct, je to, že mám problémy s drogami....tedy přesněji s pervitinem.
Pokusím se ti tu vysvětlit, co mě k tomu dostalo, no prostě vše, co mě v této chvíli napadne, že bys k tomu měla vědět.Také se předem omlouvám, za určitě dostatek chyb a překlepů, což pochopíš po přečtení tohoto meijlu až do konce.Promiň Míšo, vím, že tě to zklame, ,ale zasloužíš si znát pravdu.A zasloužíš si ji znát ode mě.Prosím čti to pomalu a nic nevynechej.Důležité je tu všecko.


takže.....
Začalo to zhruba v sedmnácti letech.Přítel odešel na vojnu a já se seználila s partou kluků, kteří brali drogy. Jezdila sem k nim, povídali si, stali sme se kamarády.Po jedné z docela velkých hádek doma a už tak déle trvajícím rozporům s mými rodiči sem jednoho dne prostě sbalila tašku, odešla a nastěhovala sem se k nim.Druhý den ráno, aniž by se mě kdokoliv ptal, jestli to chci, sem měla jako všichni nachystanou injekční stříkačku s pervitinem.Abych řekla pravdu, tak jediný, čeho sem se tenkrát bála byla ta jehla, protože já prostě stříkačky nesnáším.To, co bylo uvnitř, nevyvolalo obavy, jak by bylo asi na místě, ale obrovskou zvědavost.
Musím podotknout, že o drogách jako takových, sem měla určitý přehled, doma toto téma taky nebylo tabu a já sem byla ta, která vždycky všude prohlašovala, že MĚ SE TO PROSTĚ NIKDY NEMŮŽE STÁT.A osobní zkušenost sem do té doby neměla opravdu s žádnou drogou,včetně marihuany.Říká se NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY a já tenkrát netušila, že drogy se budou osobně týkat i mě.Kde se vlastně stala chyba?
V žádném případě tady nechci házet vinu na rodiče ani nikoho jiného:Byla sem to já, kdo tenkrát držel stříkačku v ruce a měl svobodnou volbu se rozhodnout.Rozhodla sem se......vyhrála zvědavost, puberťácká uraženost a pocit toho, že na mě všichni stejně kašlou a jediný kamarády mám tady.
V té době sem byla na útěku z domova a rodiče dělali vše pro to, aby mě našli.Zůstala sem u kluků týden, každý ráno a večer třicet čárek ředěného pervitinu ve stříkačce, kterou běžně používají diabetici.To si budu pamatovat celý život.Nakonec mě práskla kamarádka, která jediná věděla, kde sem, protože ty kluky taky znala.Dodnes si myslím, že jediný důvod,proč nakonec řekla, kde sem, je ten, jak sem už pár dní předtím cítila,že na mě prostě a úplně obyčejně žárlila, protože ona těch pět kluků znala mnohem dřív a najednou sem tam byla já a kluci, kteří se ke mě chovali spíš jako k mladší sestře, byli najednou se mnou a ona prostě jen spadla z pomyslného podstavce.Krutá je dívčí pomsta kvůli jiného kluka.Na útěku sem byla týden, přebarvila sem si hlavu na červeno, stala se závislou na pervitinu a domů se vrátila o osm kilo lehčí.Původní váha byla padest kilo. Opravdu sem vypadala strašně, lezli mi žebra, neměla sem žádnej zadek ,natož pak prsa.Hubená, bledá troska s tmavými kruhy pod očima.Nic hezkého. I když je fakt, že mě v té době těšila moje váha, protože se mi líbí štíhlé lidé.I když ze mě byl už spíše vychrtlík. Byla sem donucena přebarvit vlasy na hnědo.Půl roku, po ne zcela dobrovolném návratu domů, sem měla přesně stanovené příchody a odchody, ve dveřím sem pokaždé vyhrnovala už naučeně rukávy a nechala si zkontolovat ruce.
Je fakt, že naše ani jednou nenapadlo,že si ten perník můžu píchnout kdekoli, kde to prostě nebude tak nápadné.Mý rodiče, kteří mi pak druhý den jeli pro věci, kluky ovšem důrazně varovali, že pokud se já s nimi nebo oni se mnou budou stýkat, předají oznámení policii.Viděli sme se pak ještě párkrát a pak to prostě skončilo, každý sme holt už byli na jiný straně lávky.
Také ti chci říct, že sem po návratu domů byla čistá, i když v den návratu sem si prožila docela špatný "dojezd" a ještě nějakou dobu bojovalo mé vědomí s mým tělem, o to jestli pervitin potřebuju bo ne.Na pervitinu totiž nevzniká závislost fyzická, ale psychická, což laicky řečeno, je to, že tělu pervitin po vysazí nechybí, kdežto mozek si myslí, že ho musí mít.Byli to příšerné dny.
Nějakou dobu sem nebrala nic.Pak sem si s kamarády vyzkoušela trávu, která mi ale nic moc neřekla a dodnes, když si jí náhodou dám, tak po ní usnu jako špalek.
Když sem začala navštěvovat taneční kluby a párty převážně v Praze dostala sem se k tanečním drogám jako je LSD nebo EXTÁZE (někde se to mu říká éčko, u nás je to prostě kolco) .
Bylo to pořád stejný.Přišla sem na párty, nakoupila hromadu vody, polkla jedno dvě kolca a tančila celou noc až do rána.Pak sem se vrátila domů a do žádný další akce nic.
Poslední drogu  sem si vzala když už sem byla tři měsíce těhotná,až pak mi prostě něco řeklo proboha vzpamatuj se a podotýkám, že i kluk kterej mi tenrát dal myslel že mě vypleská když zjistil,že sem těhotná.přežila sem dva měsíce hrůzy, než přišly výsledky nějakých běžných těhotenských testů, kde naštěstí bylo, že mimimko je v naprostém pořádku:kdyby tomu tak nebylo, nikdy bych si to neodpustila.Pak sem byla až do patrikova jednoho roku´čistá.poté začli občas zase nějaký ty párty akce, ,domů sem se pak prostě vracela nevyspaná, ale spokojená a bez nějakých problémů se vracela do svého běžného života
Jiný a ne už tak nevinný, jako do tý doby, to vlastně začalo bejt na tom listopadovém Tiestovi loni.........
Jak už sem ti tenkrát psala jela sem s Davidem (tj. ten z toho víkendu), jeho kamarádem Tomášem a přítelkyní.Snad poprvé sem byla na takové akci s partou, převážně jezdím sama nebo případně s přítelem, což taky není nejlepší nápad.Cesta byla fajn, do prahy sme dorazili s časovou rezervou, takže sme našli místo k parkování.Všichni sme si tam šňupli jednu lajnu bílého (pervitin). Nebylo to žádný překvapení pro mě, prozože sem to věděla předem už od Davida a on dovezl i mě.Zašli sme do hospody, dali si po pivu, já k tomu na záchodě přidala ještě jednu lajnu a vyrazili sme za zábavou.
Já a Tom jsme vymysleli pro nás v tom stavu naprosto originální tipovací hru s jediným cílem......zjistit, kdo má u sebe kolca (tedy extázi).S veselým výrazem sme se ptali lidí, kteří kolem nás procházeli, odhadovali sme, kdo by mohl mít a kdo určitě ne nebo kdo by aspoň o někom takovém věděl.Někteří na nás koukali jak na magory, jiní prošli s naprostým nezájmem, ale výdrž se vyplatila a po nějaké době držel Tom v ruce čtyři malé tabletky,které rychle zmizeli v puse každého z nás.Takže moje dosavadní bilance.....tři hodiny v praze = dvě lajny peří a jedno kolco. Po asi další půlhodině na mě kývat David.Měl naprosto vyřízený výraz, říkal že má děsnou depku a prosil mě jestli seženu nějaký jiný kolco, že tohle bylo o ničem.Podotýkám, že sem měla hrdinsky taky pocit, že se mnou můj drogovej kokteil nic nedělá a je na čase to změnit.Na prst sem si nenápadně z kapsi dala trošku bílého co sem měla u sebe nechala ho Davidovi olíznout s tím, že sem hned s něčím zpátky.Už delší dobu sem totiž se zájmem pozorovala skupinku tančících kluků, kteří stáli kousek nad námi a u kterých se na můj vkus nápadně střídalo množství cizích lidí.Po každé to bylo stejné.Přišli, chvíli si něco šeptali a pak většnou se spokojeným úsměvem odcházeli.Suverénně, pomocí toho co už moje tělo vstřebávalo, a o čem já sem tvrdila, že mi to nic nedělá (tělo bylo ale jiného názoru), sem vplula do klučičí skupinky a prostě sem se jen zeptala jestli náhodou nemají nějaký kolca.Chvíli na mě koukali s naprosto netušícím výrazem ,až sem začala mít pocit, že sem se holt spletla a budu muset hledat dál.Už sem se otáčela, že půjdu když přišel takový moc hezký mladík a zeptal se, co že to sháním.Zopakovala sem otázku a on řekl že má.....cena dvěstě z kus.To první co sehnal Tom bylo za stodvacet, za dvěstě sme celou dobu tvrdili, že brát nebudeme, že je to moc.Zapřemýšlela sem jen na asi dvě vteřiny a pak jen vyhrkla, že si jich vezmu pět.Docela sem ho překvapila.Věděla sem, že kluci budou protestovat kvůli ceně ale já měla dětinskou radost,že sem to sehnala sama, protože vždycky předtím mi to prostě dones někdo známej.Tom si samozřejmě nevzal kvůli ceny, jeho holka nechtěla, že má už dost, Davidovi sem to nacpala už naštvaná přímo do pusy.Podotýkám, že já to svoje měla už v sobě.Po asi tak půlhodině sme byli s davidem úplně někde jinde.To co mi ten kluk prodal byl fakt materiál.nakonec dolez i Tom že si dají to jedno v davidem na půl a když tak ať si dám to druhé napůl s lenkou.takže má bilance asi kolem dvou ráno dvou se rovná dvě lajny bílého a dvě a půl kolca.docela dost ale to už sem v tu chvíli neřešila.Zašla sem pak ještě jednou za tím klukem a koupila od něj ještě dalších osm.pozval mě k nim na kolu a když sme se tak bavili tak z něj vylezlo, že on to jen prodává, že by si to nikdy nevzal protože se umí bavit bez toho, což se mi v o tom stavu neposlouchalo moc dobře.Jediný ale co sem si měla uvědomit tenkrát byla jiná věc co mi řekl. že už mě delší dobu pozoruje a všimnul si, že skoro vůbec nepiju.Byla to pravda, za ten večer sem vypila asi jen tři ty malé neperlivé vody, což na to množství chemie (pervitin i extáze dehydratují tělo a musíš proto mít pořád dost pití, čím víc tím líp), které mi kolovalo krví byly naprosto nedostatečné.Dal mi svou vodu, řekl ať si zajdu ještě další koupit a ať si na hodinu v klidu sednu, počkám až to odezní a všecko bude fajn.jenže já ho neposlechla. Asi do dvaceti minut sem byla mimo.nebyla sem schopná tancovat, chodit, mluvit, cokoliv.měla sem pocit jako bych najednou stála u svýho těla a koukala jen na skořápku co po mě zbyla.
A kluci to udělali nakonec ještě horší.Nejdřív do mě začali hustit, že sem sfetovaná a vlastně mě odjebali ještě víc. pak když sem fakt prostě jen stála dole u zábran, nebyla sem schopná se pustit, abych se nesvalila na zem, bez pití, jen se po mě vždycky podívali, začli si šuškat a smáli se.I když možná ne, protože to taky prostě jen mohly být halucinace.Moc si už pak nepamatuju, jen střípky. po tiestovi sme jeli ještě na afterparty, ale tam už sem byla mimo, půl hodiny sem vstávala se židle, abych si došla na záchod, měla sem problém projít mezi lidmi, měla sem pocit, že se na mě podíval snad každý, koho sem potkala. a nejspíš asi ano, protože to, co sem pak uviděla v zrcadle bylo děsivý.......naprosto smrtelně bílá barva krvavý oči s rozšířenýma panenkama z drog, tmavě fialová kruhy pod očima a fialové rty.vypadala sem jak mrtvola.z cesty zpátky sem si jen pamatovala to, že sem napsal slávovi, kde si mě vyzvedne, klukům sem řekla, kde mě v ostravě vysadí.vím jen to, že sem měla celou cestu naprosto neskutečnou žízeň, všichni kolem mě pili vodu a já ani nebyla schoná je poprosit, aby mi dali napít, bála sem se zavřít oči, protože sem měla pocit, že když je jednou zavřu už se nikdy neotevřou.Vysadili mě a sláva, který tam na mě čekal se hrozil.řekla sem mu, že se u něj osprchuju, trošku se vyspím a půjdu domů.Jenže po teplý sprše sem byla ještě v horším stavu.nebyla sem ani schopná usnout a přišel "dojezd"který sem fakt psychicky nezvládala.slávu sem poslala, aby mi došel pro pití, chtěl ať jdu s ním, ale nedokázala sem si ani představit, že vyjdu mezi lidi.šel sám, já napsala našim, že příjedeme až druhý den dopoledne.nakonec sem z posledních sil zavola rewackkovi, aby se mnou mluvil, protože sem měla halucinace, mžitky a fleky před očima, naprosto neschoná se jakkoliv uklidnit. bylo to příšerný. měla sem pak problémy i druhej den, nedokázala sem nastoupit do tramvaje, musela sem slávovi volat ať pro mě přijede. večer sem nemohla bejt ani s rodiči v jedný místnosti.pořád sem měla pocit, že mě sledují a raději sem šla spát.přešlo mě to až po třech dnech.
david se od té doby neozval, až ten minulej týden, jak sem ti psala. Nejdřív mi psal to, co sem ti říkala a když teda přišlo, že bych v sobotu teda vážně příjela, začal s tím, že škoda, že nemá peníze, že by koupil trošku bílého ať je sranda. no a já mu na to napsala,že já mám peníze, ale zase nikoho, kdo by to sehnal. No a výsledek byl jasný. řekl, že mi v pátek dá vědět co a jak a že se na sobotu domluvíme, že přijede, ale já mezi tím řekla doma, že jedu s kamarádkama na chatu do neděle, stanodvi, že musím nutně do prahy.davidovi sem napsala, že ho počkám v jednom obchoďáku v restauraci, tak ať dojede tam.seděla sem tam tak hodinu a přemýšlela jak to udělat, aby mě k sobě vzal už v pátek.přijel a řekl mi, že to bude vědět tak v šest večer a že se pak ozve.a pak ani nevím jak přišlo na to, co budu dělat večer a já, že ještě nevím, že naši mě čekaj až v neděli a on teda konečně navrhl, že teda pojedu k němu už v pátek, aspoň si to bílé dáme hned a v neděli budeme oba v pohodě, já, abych mohla normálně domů a on zajel pro dceru.Hezkej plán, kterej nevyšel.
Koupili sme balík minerálek a jeli k němu.Nejdřív sem zahulila a přepadla mě strašná únava, v šest mu to kamarád přinesl a že si teda dáme po lajně každej. čekala sem co to se mnou udělá, protože sem byla ve stavu lehnout a spát.po bílém sem ožila. no nebudu to natahovat, ono to bylo hodinu co hodinu stejné.shodli sme se, že to nebudeme šňupat nosem, ale kouřit přes sklo.Začalli sme v pátek v šest večer a skončili v neděli ráno asi tak kolem páté.Vlastně sme jen koukali na filmy a fetovali, poslouchali hudbu a fetovali, v sobotu se u toho kompu konečně rozhoupal, aby se mě dotknul a kolem půlnoci sme se dostali k sexu, který trval do pěti do rána s menšíma přestávkama na doplnění drogy. ten sex byl šílený, žádný zábrany, ale byl ke mě moc něžný a já každý jeho dotek cítila mnohem intenzivněji než by tomu bylo normálně.
V deset dopoledne mě dovezl domů s tím, že se mám zase ozvat až budu mít čas. a odjel.
odpoledne, když sem poprvé odešla z místnosti, tak to bylo tím, že se u mě holt dostavil dojezd a já nebyla ani schopná vám psát.řešila sem to na na icq se standou, protože ví o čem mluvím.sedm let fetoval.snažil se mě zase uklidňovat, pomáhal mi překonávat problémy, které se bohužel dostavili.
Jedno ale vím naprosto jistě. Už nedokážu přestat prostě ze dne na den.Bude to těžká doba, ale musím to překonat, protože po perníku je jen jediná cesta a tou je heroin a takhle skončit nechci.
Ten víkend mě vlastně připravil o spoustu věcí.Vstávala sem v pět hodin ráno a od té doby nespím, což je bez hodiny a půl už třetí den co asi tak dopadne, protože než to dopíšu a pak je otázka, jestli budu schopná usnout, necítím únavu a bojím se, že to příjde zítra v práci. na pervitinu sem byla nepřetržitě od pátku od šesti večer až do neděle do pěti ráno, což je hrozivých třicet pět hodin, od pátku sem nic nejedla, jen sem vypila spoustu minerálky a za ty tři dny sem shodila tři kila. nejsem ani schopná napsat rychleji tento meil, mizí mi písmenka, občas nevidím vůbec nic a nebo zjistím, že prostě píšu úplné hovadiny a ani si toho nejsem vědoma.
jsou skoro čtyři ráno. nečekám, že mě budeš litovat, to si ani nezasloužím.byla to moje vina a možná teď v tom loňským roce i tak trochu vina toho, že sem po svém boku neměla chlapa, o kterého se ženská opře.sláva, začínám bohužel až teď zjišťovat, nasliboval tolik věcí, které nemůže nebo nedovede splni,t až je mi to líto.to je i jeden z důvodů, proč už nevidím důvod s ním být.
Já ani nechci mít teď jakýkoliv vztah. potřebuju najít samu sebe, vyřešit si svůj život, a pak se uvidí.



PS:Pokud čteš tohle, dostala ses  na samý konec toho, co sem tu dokázala napsat.Míšo, věř mi, že je spousta věcí, které pokud by to šlo, bych udělala jinak nebo nejlépe vůbec, co si ale musím přiznat, že tu určitý problém s drogami je a začít to řešit. Neslibuju nic takového jako, že už nikdy nebudu fetovat.nerada slibuju to, u čeho bych mohla zklamat.jediné, co ti slíbím, je to, že s tím začnu bojovat a pokud zjistím, že to prostě sama nezvládnu, tak se obrátím na nějakou odbornou pomoc.Prosím, zkus se na mě nezlobit, protože mě by mrzelo kdybych o tebe přišla.
Nechám ti tu ještě něco z netu o tom tématu, doplněné tím, co mám na srdci a pokud čemukoliv z toho, co sem napsala nepochopíš, tak řekni a já ti to vysvětlím.




nikdy neberte piko stříkačkou !
rychleji se na to zvyká a moc špatně se odvyká, je to velmi nebezpečné i pokud jde o AIDS, navíc to už dnes opravdu není v módě
piko přebije alkohol ´TAK JÁ TÍM KDYSI BOHUŽEL ZAČALA
nesmí ho být ovšem příliš; vypadá to jako zajímavé vystřízlivění TŘICET OSM HODIN V KUSE UŽ NENÍ PŘÍLIŠ ALE TOTÁLNÍ VYSAZENÍ VLASTNÍHO RACIONÁLNÍHO MYŠLENÍ
piko postaví na nohy i hodně vyhuleného člověka TO JE TO CO SEM PSALA JAK SME PŘIŠLI K DAVIDOVI.MĚLA SEM POCIT ŽE USNU A PAK SEM TŘI DNY NESPALA V KUSE
na piku se dá vypít neuvěřitelné množství alkoholu
tohle je hodně nebezpečné, nedá se odhadnout míra opilosti TO JE PRAVDA ALE STŘÍZLIVĚNÍ O TO VÍC BOLÍ
na piku se dá vyhulit hodně jointů
je to ovšem úplně zbytečné, protože působí vždy jen několik málo minut TO SEM NEZKOUŠELA
po zkončení účinků pervitinu se projeví ostatní zkonzumované drogy
především alkohol TO JE FAKT PROTOŽE KDYŽ PŘEDTÍM PIJEŠ TAK TA OPICE PŘÍJDE AŽ JAK TO NEČEKÁŠ
na piku je každý výborný řidič
a současně je to velmi nebezpečné, odahad vlastních schopností je mimoNEMŮŽU POSOUDIT NEJSEM ŘIDIČ
DÁT SI POZOR NA....
Především na piko.BOHUŽEL UŽ NEMÁM NA CO
 Pokud už jste ho měli, pak asi víte, že je dobré mít žvýkačku a současně se hlídat, aby ráno nebolela celá pusa. BOLÍ MĚ PO VÍKENDU CELÁ ČELIST ALE ZASE SI ŘÍKÁM LÍP TAKHLE NEŽ JÁ NA TIESTOVI ROZKOUSALA CELÝ RET AŽ DO MASA A DVA TÝDNY SEM TO LÉČILA A NEJHORŠÍ JE ŽE SI ANI NEJSEM VĚDOMÁ ŽE BYCH SI TAM TU PUSU KOUSALA
Pokud nechcete být pro své okolí moc otravní, je dobré si dát pozor na moc keců a občas někoho pustit ke slovu. NO JAKO URČITĚ UŽ SEM PODLE TOHO NĚKOMU LEZLA NA NERVY
Je obvzlášť důležité dávat si pozor na záseky, jinak se z jednoho místa nehnete za celou noc.TUTO SOBOTU SEM SE NEBYLA SCHOPNÁ OTOČIT OD TELEVIZE NIKAM ANI NA DAVIDA A ŘÍCT COKOLIV TAK DVĚ HODINY
 Při tanci je dobré se aspoň trochu kontrolovat a občas si dát krátkou pauzu, aby jste mohli ráno odejít po svých.ÚPLNĚ PORUŠENO VIZ TIESTO
 Druhý den je obvykle pekelný, je to daň za piko.JEŠTĚ DNESKA JE PEKELNÝ
 Také se moc nedoporučuje kombinovat další drogy s pikem. OPĚT ZKIŠENOST CO SEM ZÍSKALA NA TIESTOVI
Je životně nebezpečné ráno po piku skočit do vany s horkou vodouVI Z SPRCHA U SLÁVY



Je skoro půl páté a já odesílám tento meil:nevím co na něm trvalo tak dlouho, ale snad ti bude stát aspoň za to přečíct si ho až sem. za chyby překlepy a jiné nejasnosti v textu se ti omlouvám a případně vystvětlím.píšu poprvé něco v době, kdy sem ještě sjetá a asi to bude bohužel na tom psaní poznat

                                                                                                       DVOJČÁTKO NEZLOB SE ZA TO NA MĚ

 

Moje spověď drogové kariéry a začátek něčeho, co pak začalo být ještě horší než za celou tu dobu předtím. Typický feťácký sliby, které nejde brát vážně. Když sem to ale psala, ještě sem trochu věřila tomu, že s tím něco udělám. Že to není takový problém. Bohužel byl. A ten mě pak dovedl až na tříměsíční léčení v psychiatrické léčebně v Opavě a do doléčováku v Ostravě, kde docházím teď. Mám snahu s tím bojovat. Už si dokážu přiznat, že sem závislá. Bohužel jsem. Dělá mi to pořád velký problém, fet je všude a mě to děsí. Děsí mě fakt, že mě občas pořád ještě přepadají chutě, že se v noci budím a brečím, protože se mi o fetu zdá. Vůbec to není lehké. Potrvá to než si sama sebou budu víc jistá. Zatím se pořád bojím každého nového dne, který mě čeká.....

 

Obrazek

 

Náhledy fotografií ze složky To, co se nemělo stát, ale stalo se

Komentáře

Přehled komentářů

pro tebe

(standa, 30. 12. 2008 20:54)

abstinuj....držím ti v tom všechny palce.vím že to stojí za to.já to taky dokážu.drž se !!!!!

děkuji

(mafiánka, 29. 12. 2008 18:36)

tak to je moc super že si se na to vykašlala a že máš vedle sebe někoho kdo tě podrží. já mám spousty přátel a je to fajn protože tak na to nejsem aspoň sama.i půl roku je dost dlouhá doba na to aby se ti dařilo nebrat dál.vlastně sem na tom tak nějak podobně i když já měla v říjnu relaps takže sem zase začínala od začátku.ale sem bojovník a dnes se cítím dobře a to je fajn.držím palečky aby si to zvládala i dál a děkuji za komentář

Je to cool

(Mag, 29. 12. 2008 18:24)

Jo,je to fakt v pohodě,ale když se nad tim tak zamýšlím,tak každý znás má nebo měl,v mém případě,pač po 6 letech sem se na to vykašlala,ale je to taky hodně o té podpoře a ta největší,nebo tu největší jsem našla ve svém přítelovi,který po 8letech přestal taky.No přeci,jak se říká ve dvou se to lépe táhne.No sice se držíme teprve půl roku,ale díky za to a doufám,že už se k těm skurvenejm chemkam nikdy nevrádíme.A Tobě? Tobě držím palce,Ať se Ti to taky podaří dotáhnout na tu spravnou cestu.Zdraví Tě, Mageenka.

*****

(sccccc, 18. 9. 2008 16:53)

zajímavej příběh, a i celej blog, naíc hezky píšeš

vím co je peklo,,,,,,

(Maruška --jako-by že andílek??, 9. 9. 2008 1:21)

děkuji netu že mi tě strčil do cesty,děkuji že jsem byla strčena na tyto tvé stránky,děkuji že jsem tě mohla poznat,věř že ti rozumím a moc ti držím palce,,nám držím palce,,,věř mi že není mi ted nějak dobře,a tím že sem píšu asi i ryskuji docela dost,ale ty jsi mi otevřela oči a to jsem přečetla jen pár slov,určitě si přečtu každé tvé slovo tady,já snad začnu věřit na osud,zázraky,anděliky a lásku,asi se ti to bude zdát divné,,ale miluju tě a doufám že mi rozumíš co tím myslím,i když tě moc neznám,,tak věřím,,,,tímto komentářem nekončím,,,ale začínám a doufám že správně,nebot jsem již za svuj život udělala moc chyb,,,které mě srazily na kolena,,,nedávno jsem poznala někoho kdo vstoupil mi do mého nitra a já prvně v tom mém temném životě pocítila chut opavdové čisté lásky a chut ten život opravdu žít, tak doufám že opět nechybuji,,,ale také musím podotknout že mi vstoupil do cety také anděl a ty za to nesmírně děkuji,,,,,