Takový podivný rozhovor
16. 8. 2008
Takový podivný rozhovor
Já už nechci nic řešit...
... to je fajn, jdeme hřešit.
Mám však myšlenky v hlavě...
... no a co? Kašlem na ně.
Svědomí ve mě hlodá...
...ale néé, to je bouda.
Dneska každý to řeší...
... to ses splet, všichni hřeší.
Ale nejednám moudře...
... nech to bejt, bude dobře.
Možná, že je to past...
... já ti nabízím slast.
Jsi jen představa pouhá...
... máš mě rád, sem tvá touha.
Tohle ne, chci se chránit...
... chceš to hned? Proč se bránit?
Bojím se co se stane...
... nemáš proč, vždyť se známe.
Srdce buší až v krku...
... tak už pojď, nastav ruku.
Už to nepůjde vrátit...
... stejně nemáš co ztratit.
A tak vracím se v čase...
... zítra stavím se zase!!!
Komentáře
Přehled komentářů
Jednou si stim začala,
jak ráda by jsi přestala,
ale to nejhorší sis neuvědomila.
Bude to těžškej boj
dostat se z těch sraček.
Ač,mám moc špatnou náladu,
vlastně ani nevím,
jestli to všechno dokážu.
Tak za dvacet let,
bude moc skurvenej svět!
Až zjisti to i tvoji blizcí,
otočí se k Tobě zády
a nebudou si vědět rady.
Stanice:konečná
(Mageenecka, 29. 12. 2008 17:33)